O BIBLI:
více >
více >
BIBLE ON-LINE:
více >
více >
BIBLE A KNIHY:
více >
více >
1. Korintským
Bible online
Tip:
Rychlé vyhledávání v Bibli :
Informace a zajímavosti o Bibli
- Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenes
- církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás:
- Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
- Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši;
- on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání.
- Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno,
- takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.
- On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.
- Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.
- Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.
- Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.
- Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.
- Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?
- Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia;
- tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno.
- Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil.
- Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
- Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
- Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´
- Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?
- Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.
- Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,
- ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
- ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.
- Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
- Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;
- ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;
- neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic -
- aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
- Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,
- jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.
- Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.
- Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.
- Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;
- má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,
- aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
- Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,
- nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.
- Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
- Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´
- Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
- Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
- My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,
- abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.
- Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
- Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.
- Vždyť `kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?´ My však mysl Kristovu máme.
- Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu.
- Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete,
- neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?
- Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa?
- Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán.
- Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst;
- a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.
- Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
- Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.
- Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví.
- Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.
- Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy -
- dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.
- Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.
- Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.
- Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?
- Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.
- Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým.
- Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: `Nachytá moudré na jejich vychytralost´;
- a jinde: `Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´
- A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše,
- ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše,
- vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.
- Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství.
- Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.
- Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou;
- ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.
- Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.
- Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená `ne nad to, co je psáno´, a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.
- Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?
- Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi!
- Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.
- My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti.
- Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova,
- s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme,
- když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.
- Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul.
- I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium.
- Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu!
- Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.
- Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu;
- ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou.
- Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.
- Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?
- Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce.
- A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal.
- Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi -
- a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte - já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše -
- vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.
- Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že `trocha kvasu všechno těsto prokvasí´?
- Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.
- Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.
- Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky;
- ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci.
- Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.
- Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás?
- Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!
- Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím?
- Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?
- Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!
- Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného?
- K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími?
- Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!
- Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu?
- Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím!
- Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,
- ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.
- A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
- `Všechno je mi dovoleno´ - ano, ale ne všechno prospívá. `Všechno je mi dovoleno´ - ano, ale ničím se nedám zotročit.
- Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.
- Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.
- Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne!
- Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno `budou ti dva jedno tělo´.
- Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
- Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.
- Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!
- Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
- Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.
- Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.
- Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.
- Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.
- Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.
- To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.
- Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.
- Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.
- Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.
- Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela.
- A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.
- Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.
- A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.
- Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!
- Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.
- Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?
- Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.
- Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.
- Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.
- Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.
- Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.
- Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.
- Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!
- V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.
- Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry.
- Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je.
- Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.
- Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit.
- Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli,
- a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili,
- a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.
- Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu,
- ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.
- Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži.
- To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.
- Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.
- Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře.
- Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe.
- Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.
- Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího.
- Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že `všichni máme poznání´. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.
- Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.
- Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.
- Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
- I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů -
- my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.
- Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.
- Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.
- Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.
- Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám?
- Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!
- Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
- A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.
- Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?
- I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v Pána.
- Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí:
- Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití?
- Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratři Páně i Petr?
- To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?
- Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda?
- Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám zákon?
- V Mojžíšově zákoně je přece psáno: `Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí´. Má tu Bůh na mysli dobytek?
- Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo orá a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl.
- Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu?
- Mají-li na vás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva nepoužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu.
- Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech?
- Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.
- Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby!
- Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.
- Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol.
- Zač tedy mohu čekat odměnu? Za to, že přináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia.
- Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.
- Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.
- Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.
- Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.
- Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.
- Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!
- Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.
- Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.
- Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.
- Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem,
- všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem,
- všichni jedli týž duchovní pokrm
- a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.
- A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť `poušť byla poseta jejich těly´.
- To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.
- A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: `Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.´
- Ani se neoddávejme smilstvu, jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc.
- A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich a hynuli od hadího uštknutí,
- ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.
- To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.
- A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
- Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
- A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.
- Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám:
- Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?
- Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
- Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?
- Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
- Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
- Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.
- Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
- `Všecko je dovoleno´ - ano, ale ne všecko prospívá. `Všecko je dovoleno´ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.
- Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!
- Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát.
- `Hospodinova je země i její plnost.´
- Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.
- Kdyby vám však někdo řekl: "Toto bylo obětováno božstvům", nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí-
- nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?
- Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?
- Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.
- Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,
- já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.
- Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.
- Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.
- Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.
- Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou,
- a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.
- Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
- Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.
- Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
- Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
- Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.
- V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy,
- vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.
- Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?
- Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,
- kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj.
- Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.
- Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
- Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
- Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
- Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
- každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
- Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
- Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
- vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
- Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
- Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
- Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
- Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
- Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
- Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
- Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
- Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
- A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
- Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.
- Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
- Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
- Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém.
- Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
- rozdílné služby, ale tentýž Pán;
- a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
- Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
- Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
- někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
- někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
- To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
- Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
- Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
- Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
- Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla.
- A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.
- Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
- Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
- Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
- Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
- Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
- A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
- a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
- jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
- aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
- Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
- Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
- A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
- Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
- Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
- Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
- Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
- Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
- A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
- Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
- Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
- Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
- Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
- Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
- Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
- až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
- Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
- Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
- A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
- Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
- Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
- Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
- Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
- Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
- Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli?
- Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
- A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
- Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
- Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova.
- Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.
- Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.
- A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
- Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.
- Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
- Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?
- Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.
- Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
- ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.
- Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
- V Zákoně je psáno: `Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat´, praví Hospodin.
- Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.
- Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení, a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
- Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,
- vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi Bůh!"
- Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.
- Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.
- Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.
- Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.
- Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.
- Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.
- Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.
- Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
- ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
- Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
- Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
- Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.
- Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.
- A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
- Všechno ať se děje slušně a spořádaně.
- Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
- a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
- Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
- a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
- ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
- Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
- Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
- Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
- Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
- Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
- Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
- Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
- Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
- A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
- a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
- Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
- Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
- a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
- Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
- Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
- A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
- jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
- Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
- Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
- Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´.
- Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
- vždyť `pod nohy jeho podřídil všecko´. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
- Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
- Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
- A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
- Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!
- Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak `jezme a pijme, neboť zítra zemřeme´.
- Neklamte se: `špatná společnost kazí dobré mravy´.
- Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
- Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
- Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
- A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
- Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
- Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
- A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
- Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
- Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
- Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
- Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
- Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
- Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
- První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
- Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
- A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
- Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.
- Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,
- naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
- Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.
- A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
- Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´
- Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.
- Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
- A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
- Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii.
- V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.
- Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma.
- Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.
- Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu,
- ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu.
- Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán.
- V Efezu zůstanu až do letnic;
- otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.
- Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já.
- Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry.
- Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.
- Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!
- Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.
- O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím.
- I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle.
- Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost.
- Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!
- Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě.
- Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením.
- Pozdrav mou, Pavlovou rukou.
- Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!
- Milost Pána Ježíše buď s vámi.
- Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.
předchozí | další
Římanům
|
2. Korintským
...