Jakubův

Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.
1,2 - Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.
1,3 - Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.
1,4 - A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
1,5 - Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.
1,6 - Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
1,7 - Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;
1,8 - je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
1,9 - Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení
1,10 - a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:
1,11 - vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
1,12 - Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
1,13 - Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
1,14 - Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
1,15 - Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
1,16 - Neklamte sami sebe, milovaní bratří!
1,17 - `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
1,18 - Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
1,19 - Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
1,20 - vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
1,21 - A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
1,22 - Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
1,23 - Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;
1,24 - podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
1,25 - Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
1,26 - Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
1,27 - Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
2,1 - Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.
2,2 - Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.
2,3 - A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem."
2,4 - Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?
2,5 - Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
2,6 - Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?
2,7 - Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?
2,8 - Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: `Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,´ dobře činíte.
2,9 - Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.
2,10 - Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
2,11 - Vždyť ten, kdo řekl: `Nezcizoložíš,´ řekl také: `Nezabiješ.´ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.
2,12 - Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.
2,13 - Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
2,14 - Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
2,15 - Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,
2,16 - a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
2,17 - Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
2,18 - Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
2,19 - Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
2,20 - Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
2,21 - Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
2,22 - Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
2,23 - Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´.
2,24 - Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
2,25 - Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -
2,26 - Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
3,1 - Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.
3,2 - Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
3,3 - Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
3,4 - Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
3,5 - Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!
3,6 - I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
3,7 - Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,
3,8 - ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
3,9 - Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.
3,10 - Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.
3,11 - Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
3,12 - Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.
3,13 - Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.
3,14 - Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.
3,15 - To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.
3,16 - Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.
3,17 - Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
3,18 - Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.
4,1 - Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?
4,2 - Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.
4,3 - Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.
4,4 - Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
4,5 - Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?
4,6 - Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´
4,7 - Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.
4,8 - Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!
4,9 - Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal.
4,10 - Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.
4,11 - Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce.
4,12 - Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?
4,13 - A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" -
4,14 - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!
4,15 - Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono."
4,16 - Vy se však vychloubáte a chvástáte.
4,17 - Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.
5,1 - A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí.
5,2 - Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno,
5,3 - vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec dnů!
5,4 - Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.
5,5 - Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky!
5,6 - Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví.
5,7 - Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.
5,8 - I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.
5,9 - Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!
5,10 - Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně.
5,11 - Hle, `blahoslavíme ty, kteří vytrvali´. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť `Pán je plný soucitu a slitování´.
5,12 - Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše `ano´ ať je vždy `ano´ a `ne´ ať je `ne´, abyste nepropadli soudu.
5,13 - Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!
5,14 - Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.
5,15 - Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.
5,16 - Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
5,17 - Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
5,18 - A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
5,19 - Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět,
5,20 - vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

předchozí | další

Židům | 1. Petrův

...