Jan

Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
1,2 - To bylo na počátku u Boha.
1,3 - Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
1,4 - V něm byl život a život byl světlo lidí.
1,5 - To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
1,6 - Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
1,7 - Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
1,8 - Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
1,9 - Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
1,10 - Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
1,11 - Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
1,12 - Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
1,13 - Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
1,14 - A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
1,15 - Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
1,16 - Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
1,17 - Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
1,18 - Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
1,19 - Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
1,20 - Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
1,21 - Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
1,22 - Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
1,23 - Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
1,24 - Ti vyslaní byli z řad farizeů.
1,25 - Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
1,26 - Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
1,27 - ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
1,28 - To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
1,29 - Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
1,30 - To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
1,31 - Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
1,32 - Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
1,33 - A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´
1,34 - Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
1,35 - Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
1,36 - Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
1,37 - Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
1,38 - Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
1,39 - Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
1,40 - Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
1,41 - Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
1,42 - Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
1,43 - Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
1,44 - Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
1,45 - Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
1,46 - Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
1,47 - Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
1,48 - Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
1,49 - "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
1,50 - Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší."
1,51 - A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
2,1 - Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
2,2 - na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
2,3 - Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
2,4 - Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
2,5 - Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
2,6 - Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
2,7 - Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
2,8 - Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
2,9 - Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
2,10 - a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
2,11 - Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
2,12 - Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
2,13 - Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
2,14 - V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
2,15 - Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
2,16 - a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
2,17 - Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mne stráví.´
2,18 - Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
2,19 - Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
2,20 - Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
2,21 - On však mluvil o chrámu svého těla.
2,22 - Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
2,23 - Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
2,24 - Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
2,25 - nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
3,1 - Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
3,2 - Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
3,3 - Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
3,4 - Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
3,5 - Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
3,6 - Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
3,7 - Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
3,8 - Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
3,9 - Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
3,10 - Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
3,11 - Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
3,12 - Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
3,13 - Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
3,14 - Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
3,15 - aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
3,16 - Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
3,17 - Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
3,18 - Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
3,19 - Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
3,20 - Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
3,21 - Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
3,22 - Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
3,23 - Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
3,24 - To bylo ještě před Janovým uvězněním.
3,25 - Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
3,26 - Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
3,27 - Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
3,28 - Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
3,29 - Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
3,30 - On musí růst, já však se menšit.
3,31 - Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
3,32 - svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
3,33 - Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
3,34 - Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
3,35 - Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
3,36 - Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
4,1 - Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
4,2 - ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
4,3 - opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
4,4 - Musel však projít Samařskem.
4,5 - Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
4,6 - tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
4,7 - Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
4,8 - Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
4,9 - Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
4,10 - Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
4,11 - Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
4,12 - Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
4,13 - Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
4,14 - Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
4,15 - Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
4,16 - Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
4,17 - Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
4,18 - Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
4,19 - Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
4,20 - Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
4,21 - Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
4,22 - Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
4,23 - Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
4,24 - Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
4,25 - Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
4,26 - Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
4,27 - Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´
4,28 - Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
4,29 - "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
4,30 - Vyšli tedy z města a šli k němu.
4,31 - Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
4,32 - On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
4,33 - Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
4,34 - Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
4,35 - Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
4,36 - Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
4,37 - Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
4,38 - Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
4,39 - Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
4,40 - Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
4,41 - A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
4,42 - Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
4,43 - Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
4,44 - Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
4,45 - Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
4,46 - Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
4,47 - Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
4,48 - Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
4,49 - Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
4,50 - Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
4,51 - Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
4,52 - Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
4,53 - Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
4,54 - To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
5,1 - Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
5,2 - V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
5,3 - V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
5,4 - Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
5,5 - Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
5,6 - Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
5,7 - Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
5,8 - Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
5,9 - A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
5,10 - Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
5,11 - Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
5,12 - Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
5,13 - Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
5,14 - Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
5,15 - Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
5,16 - A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
5,17 - On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
5,18 - To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
5,19 - Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
5,20 - Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
5,21 - Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
5,22 - Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
5,23 - aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
5,24 - Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
5,25 - Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
5,26 - Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
5,27 - A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
5,28 - Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
5,29 - a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
5,30 - Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
5,31 - "Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
5,32 - Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
5,33 - Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
5,34 - Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
5,35 - Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
5,36 - Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
5,37 - A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
5,38 - a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
5,39 - Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
5,40 - Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
5,41 - Nečekám slávu od lidí.
5,42 - Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
5,43 - Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
5,44 - Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
5,45 - Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
5,46 - Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
5,47 - Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"
6,1 - Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
6,2 - Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
6,3 - Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
6,4 - Byly blízko židovské svátky velikonoční.
6,5 - Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
6,6 - To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
6,7 - Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
6,8 - Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
6,9 - "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
6,10 - Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
6,11 - Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
6,12 - Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
6,13 - Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
6,14 - Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
6,15 - Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
6,16 - Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
6,17 - vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
6,18 - Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
6,19 - Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
6,20 - On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
6,21 - Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
6,22 - Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.
6,23 - Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.
6,24 - Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.
6,25 - Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?"
6,26 - Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
6,27 - Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."
6,28 - Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"
6,29 - Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."
6,30 - Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
6,31 - Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: `Dal jim jíst chléb z nebe´."
6,32 - Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
6,33 - Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
6,34 - Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
6,35 - Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
6,36 - Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
6,37 - Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
6,38 - neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
6,39 - a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
6,40 - Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."
6,41 - Židé proti němu reptali, že řekl: `Já jsem chléb, který sestoupil z nebe´.
6,42 - A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: `Sestoupil jsem z nebe´!"
6,43 - Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou!
6,44 - Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
6,45 - Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
6,46 - Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.
6,47 - Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
6,48 - Já jsem chléb života.
6,49 - Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
6,50 - Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
6,51 - Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
6,52 - Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
6,53 - Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
6,54 - Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
6,55 - Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
6,56 - Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
6,57 - Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
6,58 - Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
6,59 - To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
6,60 - Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
6,61 - Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte?
6,62 - Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
6,63 - Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
6,64 - Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -
6,65 - A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
6,66 - Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
6,67 - Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
6,68 - Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
6,69 - A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."
6,70 - Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."
6,71 - Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
7,1 - Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
7,2 - Byly blízko židovské svátky stánků,
7,3 - a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.
7,4 - Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!"
7,5 - Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
7,6 - Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
7,7 - Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
7,8 - Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil."
7,9 - To ji řekl a zůstal v Galileji.
7,10 - Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.
7,11 - Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?"
7,12 - Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid."
7,13 - Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
7,14 - Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.
7,15 - Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"
7,16 - Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.
7,17 - Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
7,18 - Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
7,19 - Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?"
7,20 - Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"
7,21 - Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete.
7,22 - Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
7,23 - Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
7,24 - Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"
7,25 - Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít?
7,26 - A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?
7,27 - Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."
7,28 - Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.
7,29 - Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal."
7,30 - Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
7,31 - Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"
7,32 - Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
7,33 - Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal.
7,34 - Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete."
7,35 - Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?
7,36 - Co znamenají slova, jež řekl: `Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít´?"
7,37 - V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
7,38 - Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."
7,39 - To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
7,40 - Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!"
7,41 - Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje?
7,42 - Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"
7,43 - A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
7,44 - Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
7,45 - Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?"
7,46 - Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
7,47 - Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
7,48 - Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
7,49 - Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"
7,50 - Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
7,51 - "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
7,52 - Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"
7,53 - Všichni se vrátili do svých domovů
8,1 - Ježíš však odešel na Olivovou horu.
8,2 - Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
8,3 - Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
8,4 - a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
8,5 - V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
8,6 - Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
8,7 - Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
8,8 - A opět se sklonil a psal po zemi.
8,9 - Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
8,10 - Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
8,11 - Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
8,12 - Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
8,13 - Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."
8,14 - Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
8,15 - Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.
8,16 - Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.
8,17 - I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
8,18 - Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."
8,19 - Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."
8,20 - Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.
8,21 - Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."
8,22 - Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"
8,23 - I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.
8,24 - Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."
8,25 - Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám.
8,26 - Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."
8,27 - Nepoznali, že k nim mluví o Otci.
8,28 - Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
8,29 - Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."
8,30 - Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.
8,31 - Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
8,32 - Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
8,33 - Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"
8,34 - Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
8,35 - Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
8,36 - Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
8,37 - Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
8,38 - Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce."
8,39 - Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.
8,40 - Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.
8,41 - Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha."
8,42 - Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
8,43 - Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
8,44 - Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
8,45 - Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
8,46 - Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
8,47 - Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
8,48 - Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"
8,49 - Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
8,50 - Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
8,51 - Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
8,52 - Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky."
8,53 - Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?"
8,54 - Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
8,55 - Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
8,56 - Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se."
8,57 - Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?"
8,58 - Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem."
8,59 - Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.
9,1 - Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
9,2 - Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
9,3 - Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
9,4 - Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
9,5 - Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
9,6 - Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
9,7 - a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
9,8 - Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?"
9,9 - Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já."
9,10 - I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
9,11 - Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
9,12 - Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
9,13 - Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;
9,14 - toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
9,15 - Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím."
9,16 - Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
9,17 - Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
9,18 - Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče
9,19 - a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?"
9,20 - Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
9,21 - Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!"
9,22 - To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
9,23 - Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!
9,24 - Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
9,25 - Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
9,26 - Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
9,27 - Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
9,28 - Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
9,29 - My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
9,30 - Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
9,31 - Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
9,32 - Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
9,33 - Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
9,34 - Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
9,35 - Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
9,36 - Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
9,37 - Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
9,38 - On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
9,39 - Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
9,40 - Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
9,41 - Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
10,1 - "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
10,2 - Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
10,3 - Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
10,4 - Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
10,5 - Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
10,6 - Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
10,7 - Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
10,8 - Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
10,9 - Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10,10 - Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
10,11 - Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
10,12 - Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
10,13 - Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
10,14 - Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
10,15 - tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
10,16 - Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
10,17 - Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
10,18 - Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."
10,19 - Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
10,20 - Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?"
10,21 - Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"
10,22 - Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
10,23 - Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
10,24 - Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!"
10,25 - Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
10,26 - Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
10,27 - Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
10,28 - a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
10,29 - Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
10,30 - Já a Otec jsme jedno."
10,31 - Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
10,32 - Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
10,33 - Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
10,34 - Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: `Řekl jsem: jste bohové.´
10,35 - Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
10,36 - jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
10,37 - Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
10,38 - Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."
10,39 - Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
10,40 - Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.
10,41 - Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."
10,42 - A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
11,1 - Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
11,2 - To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
11,3 - Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
11,4 - Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
11,5 - Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
11,6 - Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
11,7 - Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
11,8 - Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"
11,9 - Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
11,10 - Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
11,11 - To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
11,12 - Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
11,13 - Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
11,14 - Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.
11,15 - A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
11,16 - Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
11,17 - Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
11,18 - Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
11,19 - a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.
11,20 - Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
11,21 - Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
11,22 - Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
11,23 - Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
11,24 - Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
11,25 - Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
11,26 - A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
11,27 - Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
11,28 - S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
11,29 - Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
11,30 - Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
11,31 - Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
11,32 - Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
11,33 - Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
11,34 - řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
11,35 - Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
11,36 - Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
11,37 - Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
11,38 - Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
11,39 - Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
11,40 - Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
11,41 - Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
11,42 - Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
11,43 - Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
11,44 - Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
11,45 - Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
11,46 - Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
11,47 - Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
11,48 - Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
11,49 - Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;
11,50 - nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
11,51 - To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
11,52 - a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
11,53 - Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
11,54 - Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
11,55 - Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
11,56 - Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"
11,57 - Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
12,1 - Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
12,2 - Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
12,3 - Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
12,4 - Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
12,5 - "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
12,6 - To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
12,7 - Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
12,8 - Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."
12,9 - Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
12,10 - Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
12,11 - neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
12,12 - Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
12,13 - Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
12,14 - Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
12,15 - `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´
12,16 - Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
12,17 - Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
12,18 - Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
12,19 - Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
12,20 - Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
12,21 - Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše."
12,22 - Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
12,23 - Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
12,24 - Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
12,25 - Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
12,26 - Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."
12,27 - "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
12,28 - Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
12,29 - Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
12,30 - Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
12,31 - Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
12,32 - A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
12,33 - To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
12,34 - Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
12,35 - Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
12,36 - Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
12,37 - Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
12,38 - a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?´
12,39 - Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
12,40 - `Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.´
12,41 - Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
12,42 - Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
12,43 - Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
12,44 - Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
12,45 - A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
12,46 - Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
12,47 - Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
12,48 - Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
12,49 - Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
12,50 - A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."
13,1 - Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
13,2 - Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
13,3 - Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
13,4 - odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
13,5 - pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
13,6 - Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
13,7 - Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
13,8 - Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
13,9 - Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
13,10 - Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
13,11 - Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
13,12 - Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
13,13 - Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
13,14 - Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
13,15 - Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
13,16 - Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
13,17 - Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
13,18 - Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: `Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.´
13,19 - Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
13,20 - Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.
13,21 - Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí."
13,22 - Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
13,23 - Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
13,24 - Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"
13,25 - Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?"
13,26 - Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
13,27 - Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"
13,28 - Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
13,29 - Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
13,30 - Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
13,31 - Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
13,32 - Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
13,33 - Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
13,34 - Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
13,35 - Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
13,36 - Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později."
13,37 - Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím."
13,38 - Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
14,1 - "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
14,2 - V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
14,3 - A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
14,4 - A cestu, kam jdu, znáte."
14,5 - Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"
14,6 - Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
14,7 - Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."
14,8 - Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
14,9 - Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
14,10 - Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
14,11 - Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
14,12 - Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
14,13 - A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
14,14 - Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
14,15 - Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
14,16 - a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
14,17 - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
14,18 - Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
14,19 - Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
14,20 - V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
14,21 - Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat."
14,22 - Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?"
14,23 - Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
14,24 - Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
14,25 - Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
14,26 - Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
14,27 - Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
14,28 - Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
14,29 - Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
14,30 - Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.
14,31 - Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. - Vstaňte, pojďme odtud!"
15,1 - "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
15,2 - Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
15,3 - Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
15,4 - Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.
15,5 - Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
15,6 - Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
15,7 - Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
15,8 - Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
15,9 - Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
15,10 - Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
15,11 - To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."
15,12 - "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
15,13 - Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
15,14 - Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
15,15 - Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
15,16 - Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
15,17 - To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
15,18 - Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
15,19 - Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
15,20 - Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.
15,21 - Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal.
15,22 - Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.
15,23 - Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
15,24 - Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.
15,25 - To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: `Nenáviděli mě bez příčiny´.
15,26 - Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
15,27 - Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
16,1 - To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
16,2 - Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
16,3 - To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
16,4 - Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina." "Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
16,5 - Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?
16,6 - Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
16,7 - Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
16,8 - On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
16,9 - Hřích v tom, že ve mne nevěří;
16,10 - spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
16,11 - soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
16,12 - Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.
16,13 - Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
16,14 - On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
16,15 - Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
16,16 - Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte."
16,17 - Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: "Co znamenají slova `zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte´ a `odcházím k Otci´?"
16,18 - Říkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví."
16,19 - Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?
16,20 - Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
16,21 - Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.
16,22 - I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.
16,23 - V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.
16,24 - Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
16,25 - To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.
16,26 - V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;
16,27 - vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
16,28 - Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci."
16,29 - Jeho učedníci mu řekli: "Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.
16,30 - Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha."
16,31 - Ježíš jim odpověděl: "Teď věříte?
16,32 - Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
16,33 - To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
17,1 - Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
17,2 - stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
17,3 - A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.
17,4 - Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
17,5 - A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.
17,6 - Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
17,7 - Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
17,8 - neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
17,9 - Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
17,10 - a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
17,11 - Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
17,12 - Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
17,13 - Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
17,14 - Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17,15 - Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
17,16 - Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17,17 - Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
17,18 - Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
17,19 - Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
17,20 - Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
17,21 - aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
17,22 - Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
17,23 - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
17,24 - Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
17,25 - Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
17,26 - Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
18,1 - Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.
18,2 - Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.
18,3 - Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
18,4 - Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
18,5 - Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
18,6 - Jakmile jim řekl `to jsem já´, couvli a padli na zem.
18,7 - Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
18,8 - Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
18,9 - Tak se mělo naplnit slovo: `Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.´
18,10 - Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
18,11 - Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"
18,12 - Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.
18,13 - Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
18,14 - Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
18,15 - Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu.
18,16 - Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.
18,17 - Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím."
18,18 - Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
18,19 - Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
18,20 - Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.
18,21 - Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl."
18,22 - Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?"
18,23 - Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?"
18,24 - Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.
18,25 - Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem."
18,26 - Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?"
18,27 - Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout.
18,28 - Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
18,29 - Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?"
18,30 - Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali."
18,31 - Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit."
18,32 - To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
18,33 - Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?"
18,34 - Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?"
18,35 - Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?"
18,36 - Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."
18,37 - Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
18,38 - Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.
18,39 - Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále."
18,40 - Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.
19,1 - Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.
19,2 - Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.
19,3 - Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje.
19,4 - Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu."
19,5 - Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"
19,6 - Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám."
19,7 - Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího."
19,8 - Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
19,9 - Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
19,10 - Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?"
19,11 - Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."
19,12 - Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři."
19,13 - Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném `Na dláždění´, hebrejsky Gabbatha.
19,14 - Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!"
19,15 - Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře."
19,16 - Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
19,17 - Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.
19,18 - Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.
19,19 - Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
19,20 - Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
19,21 - Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát `židovský král´, nýbrž `vydával se za židovského krále´."
19,22 - Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."
19,23 - Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný.
19,24 - Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: `Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.´ To tedy vojáci provedli.
19,25 - U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
19,26 - Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"
19,27 - Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
19,28 - Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním."
19,29 - Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
19,30 - Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.
19,31 - Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.
19,32 - Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.
19,33 - Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali,
19,34 - ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.
19,35 - A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
19,36 - Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: `Ani kost mu nebude zlomena´.
19,37 - A na jiném místě Písmo praví: `Uvidí, koho probodli.´
19,38 - Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.
19,39 - Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe.
19,40 - Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
19,41 - V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.
19,42 - Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
20,1 - První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
20,2 - Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili."
20,3 - Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
20,4 - Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
20,5 - Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
20,6 - Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
20,7 - ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
20,8 - Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
20,9 - Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
20,10 - Oba učedníci se pak vrátili domů.
20,11 - Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
20,12 - a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
20,13 - Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili."
20,14 - Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
20,15 - Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu."
20,16 - Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená `Mistře´.
20,17 - Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu."
20,18 - Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."
20,19 - Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
20,20 - Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
20,21 - Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
20,22 - Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.
20,23 - Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
20,24 - Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
20,25 - Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
20,26 - Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."
20,27 - Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
20,28 - Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh."
20,29 - Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
20,30 - Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
20,31 - Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
21,1 - Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského.
21,2 - Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
21,3 - Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
21,4 - Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
21,5 - Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."
21,6 - Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
21,7 - Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.
21,8 - Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.
21,9 - Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
21,10 - Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!"
21,11 - Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
21,12 - Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán.
21,13 - Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
21,14 - To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
21,15 - Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
21,16 - Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
21,17 - Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!
21,18 - Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš."
21,19 - To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"
21,20 - Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: "Pane, kdo tě zrazuje?"
21,21 - Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?"
21,22 - Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!"
21,23 - Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc."
21,24 - To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.
21,25 - Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

předchozí | další

Lukáš | Skutky apoštolské

...