Lukáš

Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,
1,2 - jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,
1,3 - rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,
1,4 - abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
1,5 - Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
1,6 - Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
1,7 - Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
1,8 - Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
1,9 - připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
1,10 - Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
1,11 - Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
1,12 - Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
1,13 - Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
1,14 - Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
1,15 - Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
1,16 - A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
1,17 - sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
1,18 - Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."
1,19 - Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
1,20 - Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
1,21 - Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
1,22 - Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
1,23 - Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
1,24 - Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
1,25 - "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."
1,26 - Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
1,27 - k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
1,28 - Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
1,29 - Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
1,30 - Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
1,31 - Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
1,32 - Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
1,33 - Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
1,34 - Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
1,35 - Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
1,36 - Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
1,37 - Neboť `u Boha není nic nemožného´."
1,38 - Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
1,39 - V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
1,40 - Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
1,41 - Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
1,42 - a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
1,43 - Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
1,44 - Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
1,45 - A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
1,46 - Maria řekla: "Duše má velebí Pána
1,47 - a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
1,48 - že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
1,49 - že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
1,50 - a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
1,51 - Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
1,52 - vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
1,53 - hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
1,54 - Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
1,55 - jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."
1,56 - Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
1,57 - Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
1,58 - A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
1,59 - Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
1,60 - Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
1,61 - Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!"
1,62 - Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
1,63 - On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
1,64 - Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
1,65 - Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
1,66 - Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
1,67 - Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
1,68 - "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
1,69 - a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
1,70 - jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
1,71 - zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
1,72 - slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
1,73 - na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
1,74 - abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
1,75 - jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
1,76 - A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
1,77 - a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
1,78 - pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
1,79 - aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
1,80 - Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
2,1 - Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
2,2 - Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
2,3 - Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
2,4 - Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
2,5 - aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
2,6 - Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
2,7 - I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
2,8 - A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
2,9 - Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
2,10 - Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
2,11 - Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
2,12 - Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
2,13 - A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
2,14 - "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
2,15 - Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
2,16 - Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
2,17 - Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
2,18 - Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
2,19 - Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
2,20 - Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
2,21 - Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
2,22 - Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -
2,23 - jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ -
2,24 - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
2,25 - V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
2,26 - Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
2,27 - A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
2,28 - vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
2,29 - "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
2,30 - neboť mé oči viděly tvé spasení,
2,31 - které jsi připravil přede všemi národy -
2,32 - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
2,33 - Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
2,34 - A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
2,35 - - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
2,36 - Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
2,37 - a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
2,38 - A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
2,39 - Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
2,40 - Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
2,41 - Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
2,42 - Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
2,43 - A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
2,44 - Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
2,45 - Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
2,46 - Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
2,47 - Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
2,48 - Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
2,49 - On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
2,50 - Ale oni jeho slovu neporozuměli.
2,51 - Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
2,52 - A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
3,1 - V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
3,2 - za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
3,3 - I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",
3,4 - jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
3,5 - Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
3,6 - a každý tvor uzří spasení Boží.´
3,7 - Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
3,8 - Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
3,9 - Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."
3,10 - Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"
3,11 - On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."
3,12 - Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"
3,13 - On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."
3,14 - Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."
3,15 - Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
3,16 - Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
3,17 - Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."
3,18 - A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.
3,19 - Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
3,20 - Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
3,21 - Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
3,22 - a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
3,23 - Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,
3,24 - Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
3,25 - Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
3,26 - Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
3,27 - Johanan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri,
3,28 - Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
3,29 - Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
3,30 - Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
3,31 - Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
3,32 - Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason,
3,33 - Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
3,34 - Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor,
3,35 - Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
3,36 - Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,
3,37 - Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
3,38 - Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
4,1 - Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
4,2 - čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.
4,3 - Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb."
4,4 - Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím."
4,5 - Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
4,6 - a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
4,7 - Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."
4,8 - Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."
4,9 - Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;
4,10 - vždyť je psáno `andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili´
4,11 - a `na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen´."
4,12 - Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."
4,13 - Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
4,14 - Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.
4,15 - Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
4,16 - Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
4,17 - Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
4,18 - `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
4,19 - abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´
4,20 - Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
4,21 - Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
4,22 - Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?"
4,23 - On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde,kde jsi doma."
4,24 - Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
4,25 - Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
4,26 - A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
4,27 - A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."
4,28 - Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
4,29 - Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
4,30 - On však prošel jejich středem a bral se dál.
4,31 - Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.
4,32 - Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.
4,33 - V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:
4,34 - "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží."
4,35 - Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.
4,36 - Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"
4,37 - A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
4,38 - Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
4,39 - Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
4,40 - Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
4,41 - Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
4,42 - Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
4,43 - Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán."
4,44 - A kázal v judských synagógách.
5,1 - Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
5,2 - tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
5,3 - Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
5,4 - Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
5,5 - Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
5,6 - Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
5,7 - Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
5,8 - Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."
5,9 - Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
5,10 - stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."
5,11 - Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
5,12 - V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."
5,13 - On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo.
5,14 - Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
5,15 - Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.
5,16 - On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
5,17 - Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
5,18 - A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
5,19 - Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
5,20 - Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
5,21 - Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"
5,22 - Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
5,23 - Je snadnější říci `Jsou ti odpuštěny tvé hříchy´, nebo říci `Vstaň a choď?´
5,24 - Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
5,25 - A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
5,26 - Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
5,27 - Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou."
5,28 - Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.
5,29 - A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
5,30 - Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
5,31 - Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
5,32 - Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."
5,33 - Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
5,34 - Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
5,35 - Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."
5,36 - Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
5,37 - A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
5,38 - Nové víno se musí dát do nových měchů.
5,39 - Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.´"
6,1 - Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
6,2 - Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?"
6,3 - Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním?
6,4 - Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží."
6,5 - A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."
6,6 - V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.
6,7 - Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.
6,8 - On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam.
6,9 - Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?"
6,10 - Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.
6,11 - Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.
6,12 - V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.
6,13 - Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:
6,14 - Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
6,15 - Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
6,16 - Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
6,17 - Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského;
6,18 - ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.
6,19 - A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.
6,20 - Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.
6,21 - Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
6,22 - Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.
6,23 - Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.
6,24 - ALe běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
6,25 - Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
6,26 - Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
6,27 - Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
6,28 - Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.
6,29 - Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!
6,30 - Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
6,31 - Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.
6,32 - Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
6,33 - Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.
6,34 - Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
6,35 - Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
6,36 - Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
6,37 - Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
6,38 - Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."
6,39 - Řekl jim také podobenství: "Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?
6,40 - Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.
6,41 - Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
6,42 - Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
6,43 - Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
6,44 - Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
6,45 - Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
6,46 - Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?
6,47 - Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
6,48 - Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
6,49 - Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."
7,1 - Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.
7,2 - Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.
7,3 - Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.
7,4 - Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: "Je hoden, abys mu to udělal;
7,5 - neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl."
7,6 - Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.
7,7 - Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.
7,8 - Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému `jdi´, pak jde; jinému `pojď sem´, pak přijde; a svému otroku `udělej to´, pak to udělá."
7,9 - Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."
7,10 - Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
7,11 - Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.
7,12 - Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
7,13 - Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"
7,14 - Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"
7,15 - Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
7,16 - Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".
7,17 - A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.
7,18 - O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich
7,19 - a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
7,20 - Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
7,21 - A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.
7,22 - Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
7,23 - A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."
7,24 - Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
7,25 - Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
7,26 - Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
7,27 - To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.´
7,28 - Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.
7,29 - A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.
7,30 - Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.
7,31 - Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
7,32 - Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,´
7,33 - Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: `Je posedlý.´
7,34 - Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´
7,35 - Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí."
7,36 - Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
7,37 - V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,
7,38 - s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
7,39 - Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
7,40 - Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" -
7,41 - "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
7,42 - Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
7,43 - Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
7,44 - Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
7,45 - Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
7,46 - Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
7,47 - Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
7,48 - Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
7,49 - Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
7,50 - A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"
8,1 - Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků
8,2 - a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů,
8,3 - Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
8,4 - Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
8,5 - "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
8,6 - Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
8,7 - Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
8,8 - A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
8,9 - Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
8,10 - On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
8,11 - Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
8,12 - Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
8,13 - Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
8,14 - Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
8,15 - Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
8,16 - Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
8,17 - Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
8,18 - Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."
8,19 - Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.
8,20 - Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat."
8,21 - On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."
8,22 - Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu
8,23 - a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí.
8,24 - Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
8,25 - Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"
8,26 - Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
8,27 - Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
8,28 - Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil."
8,29 - Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
8,30 - Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.
8,31 - A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.
8,32 - Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.
8,33 - Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.
8,34 - Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.
8,35 - Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
8,36 - Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli.
8,37 - A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.
8,38 - Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu:
8,39 - "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
8,40 - Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.
8,41 - Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,
8,42 - protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
8,43 - A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
8,44 - Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
8,45 - Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
8,46 - Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."
8,47 - Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
8,48 - On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."
8,49 - Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj."
8,50 - Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna."
8,51 - Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
8,52 - Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí."
8,53 - Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.
8,54 - On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!"
8,55 - Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
8,56 - Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
9,1 - Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.
9,2 - Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.
9,3 - A řekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.
9,4 - Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.
9,5 - A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.
9,6 - Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.
9,7 - Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
9,8 - jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
9,9 - Herodes řekl: "Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A přál si ho vidět.
9,10 - Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.
9,11 - Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
9,12 - Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě."
9,13 - On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!" Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?"
9,14 - Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti."
9,15 - Učinili to a rozsadili je všechny.
9,16 - Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.
9,17 - A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.
9,18 - Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?"
9,19 - Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
9,20 - Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."
9,21 - On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim:
9,22 - "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."
9,23 - Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.
9,24 - Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.
9,25 - Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
9,26 - Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
9,27 - Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží."
9,28 - Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
9,29 - A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.
9,30 - A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;
9,31 - zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
9,32 - Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
9,33 - V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví.
9,34 - Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
9,35 - A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."
9,36 - Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.
9,37 - Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
9,38 - A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
9,39 - hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
9,40 - Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
9,41 - Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!"
9,42 - Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
9,43 - Všichni užasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
9,44 - "Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí."
9,45 - Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.
9,46 - Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
9,47 - Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
9,48 - a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
9,49 - Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
9,50 - Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
9,51 - Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
9,52 - a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
9,53 - Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
9,54 - Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?"
9,55 - Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha.
9,56 - Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.
9,57 - Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."
9,58 - Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."
9,59 - Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce."
9,60 - Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."
9,61 - A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou."
9,62 - Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."
10,1 - Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.
10,2 - Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.
10,3 - Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
10,4 - Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.
10,5 - Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!´
10,6 - A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.
10,7 - V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť `hoden je dělník své mzdy´! Nepřecházejte z domu do domu.
10,8 - A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;
10,9 - uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: `Přiblížilo se k vám království Boží.´
10,10 - Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
10,11 - `Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží´.
10,12 - Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.
10,13 - Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.
10,14 - Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.
10,15 - A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
10,16 - Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal."
10,17 - Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
10,18 - Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.
10,19 - Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
10,20 - Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."
10,21 - V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.
10,22 - Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit."
10,23 - Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
10,24 - Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli."
10,25 - Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
10,26 - Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"
10,27 - On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."
10,28 - Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
10,29 - Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
10,30 - Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
10,31 - Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
10,32 - A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
10,33 - Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;
10,34 - přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
10,35 - Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´
10,36 - Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
10,37 - Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
10,38 - Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
10,39 - která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
10,40 - Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
10,41 - Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
10,42 - Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."
11,1 - Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."
11,2 - Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
11,3 - Náš denní chléb nám dávej každého dne.
11,4 - A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od zlého.
11,5 - Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: `Příteli, půjč mi tři chleby,
11,6 - protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.´
11,7 - On mu zevnitř odpoví: `Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.´
11,8 - Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.
11,9 - A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
11,10 - Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
11,11 - Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
11,12 - Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
11,13 - Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"
11,14 - Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.
11,15 - Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů."
11,16 - Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.
11,17 - Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.
11,18 - Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
11,19 - Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.
11,20 - Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
11,21 - Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.
11,22 - Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.
11,23 - Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
11,24 - Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´
11,25 - Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
11,26 - Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky."
11,27 - Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!"
11,28 - Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."
11,29 - Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.
11,30 - Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
11,31 - Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
11,32 - Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.
11,33 - Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.
11,34 - Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.
11,35 - Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.
11,36 - Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září."
11,37 - Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.
11,38 - Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
11,39 - Ale Pán mu řekl: "Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
11,40 - Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?
11,41 - Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
11,42 - Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
11,43 - Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
11,44 - Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich."
11,45 - Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!"
11,46 - On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
11,47 - Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
11,48 - Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
11,49 - Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
11,50 - aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,
11,51 - od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
11,52 - Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."
11,53 - Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
11,54 - činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.
12,1 - Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.
12,2 - Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.
12,3 - Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.
12,4 - Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.
12,5 - Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!
12,6 - Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
12,7 - Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
12,8 - Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.
12,9 - Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
12,10 - Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.
12,11 - Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete.
12,12 - Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci."
12,13 - Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
12,14 - Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
12,15 - A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
12,16 - Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
12,17 - Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´
12,18 - Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
12,19 - a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´
12,20 - Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´
12,21 - Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."
12,22 - Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.
12,23 - Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.
12,24 - Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
12,25 - Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
12,26 - Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?
12,27 - Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
12,28 - Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
12,29 - A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
12,30 - Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
12,31 - Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
12,32 - Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
12,33 - Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.
12,34 - Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
12,35 - Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
12,36 - Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
12,37 - Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
12,38 - Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
12,39 - Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
12,40 - I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."
12,41 - Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
12,42 - On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
12,43 - Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
12,44 - Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
12,45 - Když si pak onen služebník řekne: `Můj pán dlouho nejde´ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
12,46 - tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.
12,47 - Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.
12,48 - Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
12,49 - Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
12,50 - Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
12,51 - Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!
12,52 - Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem,
12,53 - budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
12,54 - Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: `Přijde déšť´ - bývá tak;
12,55 - a vane-li jižní vítr, říkáte: `Bude vedro´ - a bývá.
12,56 - Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?
12,57 - Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
12,58 - Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
12,59 - Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."
13,1 - Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
13,2 - On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"
13,3 - Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
13,4 - Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
13,5 - Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."
13,6 - Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.
13,7 - Řekl vinaři: `Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?´
13,8 - On mu odpověděl: `Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím.
13,9 - Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit´."
13,10 - V sobotu učil v jedné synagóze.
13,11 - Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
13,12 - Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce;
13,13 - ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
13,14 - Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."
13,15 - Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
13,16 - A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"
13,17 - Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.
13,18 - Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?
13,19 - Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích."
13,20 - A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království?
13,21 - Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."
13,22 - Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.
13,23 - Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl:
13,24 - "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
13,25 - Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´
13,26 - Pak budete říkat: `Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´
13,27 - On však odpoví: `Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´
13,28 - Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
13,29 - A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.
13,30 - Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
13,31 - V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít."
13,32 - On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle.
13,33 - Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."
13,34 - "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!
13,35 - Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."
14,1 - Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
14,2 - Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
14,3 - Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
14,4 - Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.
14,5 - Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?"
14,6 - Na to mu nedovedli dát odpověď.
14,7 - Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
14,8 - "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
14,9 - `Uvolni mu své místo!´ a ty pak musíš s hanbou dozadu.
14,10 - Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: `Příteli, pojď dopředu!´ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
14,11 - Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
14,12 - Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
14,13 - Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
14,14 - Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
14,15 - Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím."
14,16 - Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
14,17 - Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: `Pojďte, vše už je připraveno.´
14,18 - A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: `Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.´
14,19 - Druhý řekl: `Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!´
14,20 - Další řekl: `Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.´
14,21 - Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: `Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.´
14,22 - A služebník řekl: `Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.´
14,23 - Pán řekl služebníkovi: `Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
14,24 - Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.´"
14,25 - Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
14,26 - "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
14,27 - Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
14,28 - Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?
14,29 - Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
14,30 - `To je ten člověk´, řeknou, `který začal stavět, ale nemohl dokončit.´
14,31 - Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?
14,32 - Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
14,33 - Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
14,34 - Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
14,35 - Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."
15,1 - Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
15,2 - Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
15,3 - Pověděl jim toto podobenství:
15,4 - "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
15,5 - Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
15,6 - a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.´
15,7 - Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
15,8 - Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?
15,9 - A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: `Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.´
15,10 - Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
15,11 - Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
15,12 - Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění.
15,13 - Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
15,14 - A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
15,15 - Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
15,16 - A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
15,17 - Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
15,18 - Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
15,19 - Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´
15,20 - I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
15,21 - Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´
15,22 - Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
15,23 - Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
15,24 - protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.
15,25 - Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
15,26 - Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
15,27 - On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´
15,28 - I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
15,29 - Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
15,30 - Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´
15,31 - On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
15,32 - Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"
16,1 - Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
16,2 - Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´
16,3 - Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
16,4 - Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´
16,5 - Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´
16,6 - Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´
16,7 - Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´
16,8 - Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
16,9 - Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
16,10 - Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
16,11 - Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
16,12 - Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
16,13 - Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."
16,14 - Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
16,15 - Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
16,16 - Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.
16,17 - Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.
16,18 - Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.
16,19 - Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
16,20 - U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
16,21 - a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
16,22 - I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
16,23 - A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
16,24 - Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
16,25 - Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
16,26 - A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
16,27 - Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
16,28 - neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
16,29 - Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
16,30 - On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
16,31 - Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
17,1 - Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.
17,2 - Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.
17,3 - Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
17,4 - A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!"
17,5 - Apoštolové řekli Pánu: "Dej nám více víry!"
17,6 - Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla."
17,7 - "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: `Pojď si hned sednout ke stolu´?
17,8 - Neřekne mu spíše: `Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!´?
17,9 - Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?
17,10 - Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´"
17,11 - Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
17,12 - Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
17,13 - a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!"
17,14 - Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni.
17,15 - Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
17,16 - padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
17,17 - Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
17,18 - Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
17,19 - Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
17,20 - Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;
17,21 - ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!"
17,22 - Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
17,23 - Řeknou vám: `Hle, tam je, hle, tu´; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
17,24 - Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
17,25 - Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.
17,26 - Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
17,27 - Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
17,28 - Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;
17,29 - v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.
17,30 - Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
17,31 - Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
17,32 - Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
17,33 - Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
17,34 - Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.
17,35 - Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána."
17,36 - Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
17,37 - Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi."
18,1 - Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
18,2 - "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
18,3 - V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´
18,4 - Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
18,5 - dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´"
18,6 - A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
18,7 - Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
18,8 - Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"
18,9 - O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
18,10 - "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
18,11 - Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
18,12 - Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´
18,13 - Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´
18,14 - Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
18,15 - Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
18,16 - Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
18,17 - Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."
18,18 - Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
18,19 - Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
18,20 - Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."
18,21 - On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."
18,22 - Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
18,23 - On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
18,24 - Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
18,25 - Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království."
18,26 - Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?"
18,27 - Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."
18,28 - Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."
18,29 - On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
18,30 - aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."
18,31 - Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
18,32 - Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
18,33 - zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane."
18,34 - Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
18,35 - Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
18,36 - Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
18,37 - Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
18,38 - Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
18,39 - Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
18,40 - Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
18,41 - Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím."
18,42 - Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
18,43 - Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
19,1 - Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
19,2 - Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
19,3 - toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
19,4 - Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
19,5 - Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."
19,6 - On rychle slezl a s radostí jej přijal.
19,7 - Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"
19,8 - Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."
19,9 - Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
19,10 - Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
19,11 - Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned.
19,12 - Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.
19,13 - Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.´
19,14 - Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: `Nechceme tohoto člověka za krále!´
19,15 - Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.
19,16 - Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.´
19,17 - Řekl mu: `Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.´
19,18 - Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.´
19,19 - Řekl mu: `Ty vládni nad pěti městy.´
19,20 - Přišel další a řekl: `Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,
19,21 - neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.´
19,22 - Řekne mu: `Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
19,23 - Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.´
19,24 - Své družině pak řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!´
19,25 - Řekli mu: `Pane, už má deset.´
19,26 - Pravím vám: `Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
19,27 - Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.´"
19,28 - Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma.
19,29 - Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků
19,30 - a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
19,31 - Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: `Pán je potřebuje.´"
19,32 - Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl.
19,33 - Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?"
19,34 - Oni odpověděli: "Pán je potřebuje."
19,35 - Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili.
19,36 - A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu.
19,37 - Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.
19,38 - Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
19,39 - Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!"
19,40 - Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."
19,41 - Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče
19,42 - a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.
19,43 - Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran.
19,44 - Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."
19,45 - Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali,
19,46 - a řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude domem modlitby´, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů."
19,47 - Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,
19,48 - ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.
20,1 - Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
20,2 - a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal."
20,3 - Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi,
20,4 - odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?"
20,5 - Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu neuvěřili?´
20,6 - Řekneme-li `od lidí´, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok."
20,7 - A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
20,8 - Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
20,9 - Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
20,10 - V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
20,11 - Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
20,12 - Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
20,13 - Tu řekl pán vinice: `Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.´
20,14 - Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: `To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.´
20,15 - A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
20,16 - Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!"
20,17 - On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?´
20,18 - Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
20,19 - Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
20,20 - Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
20,21 - Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
20,22 - Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
20,23 - Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
20,24 - "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
20,25 - Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
20,26 - A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
20,27 - Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
20,28 - "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
20,29 - Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
20,30 - Jeho manželku si vzal druhý,
20,31 - pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
20,32 - Nakonec zemřela i ta žena.
20,33 - Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
20,34 - Ježíš jim řekl: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
20,35 - Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
20,36 - Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
20,37 - A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina `Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým´.
20,38 - On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi."
20,39 - Někteří ze zákoníků na to řekli: "Mistře, dobře jsi odpověděl."
20,40 - A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
20,41 - Řekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
20,42 - Vždyť sám David praví v Knize žalmů: `Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
20,43 - dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.´
20,44 - David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?"
20,45 - Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
20,46 - "Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
20,47 - Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
21,1 - Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.
21,2 - Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince,
21,3 - a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
21,4 - Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa."
21,5 - Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:
21,6 - "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
21,7 - Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
21,8 - Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: `Já jsem to´ a `nastal čas´. Nechoďte za nimi.
21,9 - Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
21,10 - Tehdy jim řekl: "POvstane národ proti národu a království proti království,
21,11 - budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.
21,12 - Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.
21,13 - To vám bude příležitostí k svědectví.
21,14 - Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
21,15 - Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
21,16 - Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.
21,17 - A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
21,18 - Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
21,19 - Když vytrváte, získáte své životy.
21,20 - Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
21,21 - Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,
21,22 - poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
21,23 - Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.
21,24 - Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
21,25 - Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
21,26 - Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
21,27 - A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
21,28 - Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
21,29 - Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:
21,30 - Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
21,31 - Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.
21,32 - Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.
21,33 - Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
21,34 - Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.
21,35 - Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.
21,36 - Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."
21,37 - Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.
21,38 - A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
22,1 - Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.
22,2 - Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
22,3 - Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
22,4 - Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
22,5 - Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
22,6 - Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
22,7 - Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.
22,8 - Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."
22,9 - Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?"
22,10 - Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:
22,11 - `Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?´
22,12 - A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři."
22,13 - Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
22,14 - Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
22,15 - Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.
22,16 - Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."
22,17 - Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou.
22,18 - Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží."
22,19 - Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."
22,20 - A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
22,21 - "Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
22,22 - Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
22,23 - A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
22,24 - Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
22,25 - Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
22,26 - Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
22,27 - Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
22,28 - A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
22,29 - Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

předchozí | další

Marek | Jan

...