Píseň písní

Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Nejkrásnější z písní Šalomounových.
1,2 - Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
1,3 - Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.
1,4 - Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
1,5 - Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
1,6 - Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
1,7 - Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
1,8 - "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib."
1,9 - Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
1,10 - Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
1,11 - Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
1,12 - Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
1,13 - Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
1,14 - Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
1,15 - Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
1,16 - Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
1,17 - Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
2,1 - Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
2,2 - Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
2,3 - Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
2,4 - On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
2,5 - Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.
2,6 - Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
2,7 - Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
2,8 - Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
2,9 - Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.
2,10 - Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
2,11 - Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
2,12 - Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
2,13 - Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"
2,14 - Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
2,15 - "Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!"
2,16 - Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
2,17 - Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.
3,1 - Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.
3,2 - Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.
3,3 - Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?"
3,4 - Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala.
3,5 - Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
3,6 - "Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?"
3,7 - Hle, jeho lože - lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.
3,8 - Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu.
3,9 - Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.
3,10 - Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer.
3,11 - Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.
4,1 - Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
4,2 - Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
4,3 - Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
4,4 - Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů.
4,5 - Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.
4,6 - Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému.
4,7 - Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
4,8 - Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
4,9 - Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku.
4,10 - Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
4,11 - Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.
4,12 - Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.
4,13 - Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem,
4,14 - s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
4,15 - Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.
4,16 - Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.
5,1 - Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním.
5,2 - Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: "Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční."
5,3 - Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?"
5,4 - Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro ze zachvělo před ním.
5,5 - Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
5,6 - Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.
5,7 - Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb.
5,8 - Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocna láskou.
5,9 - Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?
5,10 - Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.
5,11 - Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran.
5,12 - Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům.
5,13 - Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
5,14 - Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
5,15 - Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.
5,16 - Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
6,1 - Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat.
6,2 - Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.
6,3 - Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
6,4 - Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.
6,5 - Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu.
6,6 - Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
6,7 - Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
6,8 - Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
6,9 - ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
6,10 - "Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?"
6,11 - Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
6,12 - Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
7,1 - "Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět." Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!
7,2 - Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.
7,3 - Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.
7,4 - Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
7,5 - Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
7,6 - Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.
7,7 - Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
7,8 - Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
7,9 - Řekl jsem: "Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů." Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní,
7,10 - patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.
7,11 - Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.
7,12 - Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.
7,13 - Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.
7,14 - Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
8,1 - Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.
8,2 - Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.
8,3 - Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
8,4 - Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
8,5 - Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.
8,6 - Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.
8,7 - Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
8,8 - "Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat?
8,9 - Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou."
8,10 - "Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže." Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj.
8,11 - Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.
8,12 - "Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.
8,13 - Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!"
8,14 - "Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách."

předchozí | další

Kazatel | Izajáš

...