O BIBLI:
více >
více >
BIBLE ON-LINE:
více >
více >
BIBLE A KNIHY:
více >
více >
Přísloví
Bible online
Tip:
Rychlé vyhledávání v Bibli :
Informace a zajímavosti o Bibli
- Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
- jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
- jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
- aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
- Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
- porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
- Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
- Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
- Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
- Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
- Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
- pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
- přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
- spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" -
- můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
- neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
- Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
- Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
- Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
- Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
- Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
- "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
- Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
- Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
- každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
- i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
- až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
- Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
- protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
- nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
- Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
- Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
- Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."
- Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
- abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
- jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
- budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
- tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
- Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
- Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
- chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
- Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
- Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
- Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
- Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
- před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
- kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
- jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
- Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
- která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
- Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
- Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
- Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
- Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
- Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
- Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
- Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
- Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
- Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
- Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
- Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
- Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
- To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
- Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
- Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
- Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
- Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
- Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
- Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
- Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
- V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
- Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
- Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
- Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
- propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
- Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
- To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
- Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
- Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
- Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
- Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
- Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
- Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra", když to máš s sebou.
- Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
- S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
- Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
- Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
- Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
- Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
- Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.
- Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
- Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
- Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
- on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
- Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
- Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
- Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
- Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
- Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
- Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
- Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
- Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
- Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
- Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
- Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
- Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
- Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
- Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
- Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
- Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
- Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
- Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
- Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
- Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
- Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
- Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
- Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.
- Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
- dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
- Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
- nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
- Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
- Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
- Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
- Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
- ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
- ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
- Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
- Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
- Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
- Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
- Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
- Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
- Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
- Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
- z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
- Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
- Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
- Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
- Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
- Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
- a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
- udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
- Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
- Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
- Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
- Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
- opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
- Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
- Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
- a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
- Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
- mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
- V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
- Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
- Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
- přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
- srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
- křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
- Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
- Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
- Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
- Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
- Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
- Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
- Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
- Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
- Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
- Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
- Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
- Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
- Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
- Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
- Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
- Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.
- Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
- Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
- Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
- Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou,
- aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
- Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
- a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
- Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
- na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
- A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
- Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
- Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
- Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
- "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
- Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
- Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
- Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
- Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
- Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
- Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
- Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
- Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
- než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
- Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
- Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
- Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
- Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
- Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
- Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
- Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
- "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
- Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
- Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
- O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
- Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
- Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
- Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
- Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
- Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
- Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
- U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
- Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
- skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
- Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
- Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
- Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
- Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
- abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
- Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
- Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
- Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
- Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
- Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
- když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
- když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
- když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
- byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
- Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
- Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
- Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
- Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
- Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
- Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.
- Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
- Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
- Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
- "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
- "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
- nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
- Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
- Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
- Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
- Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
- Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
- Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
- Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
- Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
- a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
- "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
- "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
- Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.
- Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
- Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
- Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
- Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
- Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
- Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
- Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
- Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
- Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
- Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
- Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
- Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
- Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
- Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
- Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
- Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
- Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
- Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
- Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
- Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
- Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
- Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
- Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.
- Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
- Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
- Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
- Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
- Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
- Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.
- Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
- Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
- Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.
- Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
- Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
- Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
- V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
- Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
- Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
- Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
- Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
- Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
- Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
- Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
- Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
- Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
- Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
- Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
- Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
- Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
- Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
- Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
- Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
- Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
- Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
- Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
- Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
- Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
- Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
- Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
- Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
- Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
- Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
- Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.
- Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
- Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
- Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
- Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
- Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
- Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
- Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
- Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
- Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
- Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
- Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
- Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.
- Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
- Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
- Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
- U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
- Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
- Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
- Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
- Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
- Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
- Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
- Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
- Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
- Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
- Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
- Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.
- Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.
- Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
- Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
- Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
- Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
- Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
- Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
- Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
- Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
- Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
- Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
- Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
- Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
- Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
- Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
- Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
- Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
- Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
- Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
- Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
- Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
- Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
- Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
- Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
- Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
- Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.
- Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
- Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
- Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
- Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
- Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
- Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
- Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
- Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
- Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
- Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
- Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
- Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
- Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
- Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.
- Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
- Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
- Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
- Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
- Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
- Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
- Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
- Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
- Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
- Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
- Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
- V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.
- Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
- V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.
- Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
- Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
- Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
- Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
- V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
- Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.
- Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
- Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
- Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
- Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
- Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
- Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
- Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
- Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
- Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
- Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
- Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
- I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
- Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
- Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
- Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
- Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
- Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
- Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
- Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
- Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
- Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
- Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
- Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
- Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
- Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
- Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
- Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
- Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
- Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
- Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
- Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
- Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
- Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.
- Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.
- Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
- Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
- Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
- Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
- Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
- Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
- Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
- Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
- Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
- Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
- Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.
- Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
- Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.
- Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
- V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
- Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
- Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
- Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
- Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.
- Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
- Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.
- Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.
- Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.
- Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
- Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
- Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
- Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
- Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
- Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
- Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
- Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
- Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
- Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
- Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
- Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
- Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
- Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
- Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
- Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
- Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
- Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
- Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
- Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
- Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
- Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
- Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
- Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
- Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
- K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
- V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
- Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
- Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
- Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
- Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
- Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
- Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
- Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
- Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
- Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
- Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
- I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
- Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
- Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
- Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
- Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
- Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
- Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
- Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
- Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
- Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
- Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
- Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
- Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
- Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
- Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
- Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
- Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
- Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
- Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
- Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
- Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
- V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
- Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
- Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
- Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.
- Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
- Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
- Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.
- Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
- Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
- Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
- Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
- Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.
- Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
- Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
- Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
- Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
- Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.
- Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.
- Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
- Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.
- Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
- Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
- Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
- Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
- Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
- Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.
- Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.
- Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
- Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.
- Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
- Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
- Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
- Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.
- Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
- Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.
- Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.
- Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
- Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
- Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?
- Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
- Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
- Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?
- Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
- Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
- Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
- Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
- "Špatné, špatné", říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
- Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.
- Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
- Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
- Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
- Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
- Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
- Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
- Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
- Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
- Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
- Člověku je léčkou nerozvážně říci: "Je to zasvěceno", a po slibu si to rozmýšlet.
- Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.
- Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.
- Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
- Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
- Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.
- Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
- Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
- Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
- Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
- Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.
- Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.
- Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.
- Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
- Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
- Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
- Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.
- Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu.
- Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.
- Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
- Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.
- Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
- Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.
- Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
- Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
- Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.
- Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.
- Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
- Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
- Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
- Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
- choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
- Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem.
- Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo.
- Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
- Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.
- Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.
- Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
- Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
- Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.
- Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
- Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.
- Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
- Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
- Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.
- Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.
- Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
- Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.
- Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
- Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
- Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.
- Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
- Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.
- Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal.
- Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech.
- Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe.
- Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,
- abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?
- Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
- Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
- Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,
- ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.
- Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,
- nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?
- Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
- Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.
- Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.
- Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.
- Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.
- Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.
- Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.
- Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!
- Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: "Jez a pij", ale jeho srdce s tebou není.
- Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.
- Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.
- Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,
- neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.
- Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.
- Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.
- Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.
- Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
- Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
- Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.
- Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
- Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
- Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
- vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
- Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
- Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
- Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
- Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
- Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
- Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
- Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
- Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?
- Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
- Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
- a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
- Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
- Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.
- "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."
- Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
- neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.
- Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
- kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
- Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
- Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.
- Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa.
- Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
- Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.
- Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.
- Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
- Řekneš-li: "My jsme to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.
- Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.
- Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.
- Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!
- Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
- Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
- nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.
- Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.
- Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.
- Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
- kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
- I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.
- Kdo řekne svévolníkovi: "Jsi spravedlivý", na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy.
- Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.
- Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
- Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům.
- Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?
- Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů".
- Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,
- a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena.
- Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
- Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
- a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
- Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
- Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.
- Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.
- Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;
- odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.
- Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.
- Lépe bude, řekne-li ti: "Vystup sem", než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.
- Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?
- Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,
- jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.
- Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.
- Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.
- Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.
- Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.
- Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
- Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
- Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
- Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
- Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
- Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.
- Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,
- tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
- Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.
- Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
- Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.
- Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
- Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.
- Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
- Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.
- Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
- Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
- Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
- Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
- Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
- Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.
- Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.
- Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
- Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
- Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
- Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
- Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev."
- Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
- Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
- Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
- Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
- Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
- tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: "Já jsem jen žertoval."
- Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
- Uhlí do výhně, dříví na oheň - tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
- Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
- Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
- Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
- Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
- nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
- Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
- Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.
- Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
- Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
- Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
- Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
- Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
- Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
- Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
- Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
- Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
- Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
- Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
- Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
- Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
- Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
- Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
- kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
- Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
- Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
- Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
- Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
- Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
- Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
- Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
- vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
- Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
- z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
- máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.
- Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
- Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
- Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
- Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
- Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
- Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
- Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
- Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými.
- Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
- Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
- Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
- Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
- Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
- Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
- Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
- Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
- Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
- Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
- Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
- Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
- Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba.
- Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
- Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
- Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce.
- Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
- Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.
- Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
- Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.
- Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
- Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
- Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
- Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
- Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
- V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
- Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.
- Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
- Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
- Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
- Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
- Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
- Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
- Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
- Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
- Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
- Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
- Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
- Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
- Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
- Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
- Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
- Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
- Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
- Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
- Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
- Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.
- Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.
- Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
- Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
- Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
- Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
- K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
- O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
- Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
- tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
- Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
- Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
- pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
- pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
- pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
- Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: "Dost":
- podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: "Dost!"
- Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
- Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
- cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
- Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: "Nedopustila jsem se ničemnosti."
- Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
- otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
- vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
- Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
- mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
- damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
- kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;
- ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
- Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
- lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
- oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
- Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
- Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.
- Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
- Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
- Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
- Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
- aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
- Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
- ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
- Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
- ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
- Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
- Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
- Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
- Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
- Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
- Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
- Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
- Bedra si opáše silou a posílí své paže.
- Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
- Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
- Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
- Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
- Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
- Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
- Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
- Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
- Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
- Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
- Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
- "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
- Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
- Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!
předchozí | další
Žalmy
|
Kazatel
...