Židům

Bible online

Tip: Rychlé vyhledávání v Bibli : Informace a zajímavosti o Bibli

1,1 - Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
1,2 - v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
1,3 - On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
1,4 - a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
1,5 - Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.´
1,6 - A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!´
1,7 - O andělích je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.´
1,8 - O Synovi však: `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
1,9 - Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.´
1,10 - A dále: `Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
1,11 - Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,
1,12 - svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.´
1,13 - Kterému z andělů kdy řekl: `Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!´
1,14 - Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?
2,1 - Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
2,2 - Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,
2,3 - jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;
2,4 - Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.
2,5 - Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,
2,6 - kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: `Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
2,7 - Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,
2,8 - všecko jsi podrobil pod jeho nohy.´ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.
2,9 - Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.
2,10 - Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.
2,11 - A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:
2,12 - `Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.´
2,13 - A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´
2,14 - Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla,
2,15 - a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.
2,16 - Neujímá se přece andělů, ale `ujímá se potomků Abrahamových´.
2,17 - Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.
2,18 - Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.
3,1 - Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše:
3,2 - byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i `Mojžíš byl věrný v celém Božím domě´.
3,3 - Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám.
3,4 - Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.
3,5 - Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno.
3,6 - Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.
3,7 - Proto, jak říká Duch svatý: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
3,8 - nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti,
3,9 - kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky
3,10 - po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali.
3,11 - Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!´
3,12 - Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.
3,13 - Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono `dnes´, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
3,14 - Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.
3,15 - Je řečeno: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!´
3,16 - Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?
3,17 - A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
3,18 - A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?
3,19 - Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
4,1 - Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
4,2 - I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
4,3 - Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: `Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!´ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
4,4 - O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: `I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.´
4,5 - Zde však čteme: `Do mého odpočinutí nevejdou.´
4,6 - Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,
4,7 - určuje Bůh jiné `dnes´. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!´
4,8 - Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
4,9 - Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
4,10 - Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
4,11 - A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
4,12 - Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
4,13 - Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
4,14 - Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
4,15 - Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
4,16 - Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
5,1 - Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.
5,2 - Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.
5,3 - A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
5,4 - Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.
5,5 - Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´
5,6 - A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
5,7 - Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
5,8 - Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,
5,9 - tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
5,10 - když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.
5,11 - O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet.
5,12 - Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
5,13 - Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.
5,14 - Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.
6,1 - Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,
6,2 - k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.
6,3 - Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.
6,4 - Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
6,5 - a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
6,6 - a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
6,7 - Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
6,8 - Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
6,9 - I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.
6,10 - Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.
6,11 - Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;
6,12 - proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.
6,13 - Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém:
6,14 - `Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.´
6,15 - A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.
6,16 - Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.
6,17 - Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou.
6,18 - A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.
6,19 - V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně,
6,20 - kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
7,1 - Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu
7,2 - a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.
7,3 - Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.
7,4 - Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.
7,5 - Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.
7,6 - Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.
7,7 - A není sporu, že větší žehná menšímu.
7,8 - Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.
7,9 - Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.
7,10 - Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
7,11 - Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?
7,12 - Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
7,13 - A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
7,14 - Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
7,15 - To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
7,16 - ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
7,17 - jak se o něm svědčí: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
7,18 - Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
7,19 - zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.
7,20 - A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.
7,21 - Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: `Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.´
7,22 - Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.
7,23 - A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.
7,24 - Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.
7,25 - Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.
7,26 - To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
7,27 - který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
7,28 - Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
8,1 - Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu
8,2 - v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.
8,3 - Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť.
8,4 - Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona.
8,5 - Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: `Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.´
8,6 - Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.
8,7 - Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.
8,8 - Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: `Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou,
8,9 - ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.
8,10 - A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
8,11 - Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: `Poznej Pána´, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.
8,12 - Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.´
8,13 - Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
9,1 - I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské.
9,2 - To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
9,3 - Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
9,4 - Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.
9,5 - Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit.
9,6 - Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu.
9,7 - Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.
9,8 - Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku.
9,9 - To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje;
9,10 - jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.
9,11 - Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
9,12 - A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
9,13 - Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje,
9,14 - čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.
9,15 - Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno - neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
9,16 - Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.
9,17 - Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.
9,18 - Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;
9,19 - když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:
9,20 - "Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh."
9,21 - Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.
9,22 - Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
9,23 - To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.
9,24 - Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
9,25 - Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
9,26 - jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
9,27 - A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,
9,28 - tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
10,1 - V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.
10,2 - Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
10,3 - Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,
10,4 - neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
10,5 - Proto Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
10,6 - V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
10,7 - Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´
10,8 - Předně říká: `Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení´ - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
10,9 - Potom však řekne: `Zde jsem, abych konal tvou vůli.´ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
10,10 - Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
10,11 - Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.
10,12 - Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
10,13 - a hledí vstříc tomu, `až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu´.
10,14 - Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
10,15 - Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
10,16 - `Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
10,17 - na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.´
10,18 - Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.
10,19 - Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně
10,20 - cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.
10,21 - Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,
10,22 - přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
10,23 - Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
10,24 - Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
10,25 - Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
10,26 - Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
10,27 - ale jen s hrozným soudem a `žárem ohně, který stráví Boží odpůrce´.
10,28 - Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
10,29 - Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
10,30 - Vždyť víme, kdo řekl: `Já budu trestat, má je odplata.´ A jinde: `Pán bude soudit svůj lid.´
10,31 - Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
10,32 - Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;
10,33 - někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.
10,34 - Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
10,35 - Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
10,36 - Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
10,37 - Vždyť už jen `docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.
10,38 - Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.´
10,39 - Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.
11,1 - Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
11,2 - K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
11,3 - Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
11,4 - Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel´.
11,5 - Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
11,6 - Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
11,7 - Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
11,8 - Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
11,9 - Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
11,10 - a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11,11 - Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
11,12 - Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, `jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu´.
11,13 - Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.
11,14 - Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.
11,15 - Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit.
11,16 - Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.
11,17 - Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:
11,18 - `Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.´
11,19 - Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
11,20 - Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.
11,21 - Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly.
11,22 - Josef věřil, a na sklonku svého života řekl, že synové izraelští vyjdou z Egypta, a nařídil, co se má stát s jeho kostmi.
11,23 - Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.
11,24 - Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery.
11,25 - Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;
11,26 - a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.
11,27 - Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.
11,28 - Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.
11,29 - Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny.
11,30 - Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní.
11,31 - Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.
11,32 - Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,
11,33 - kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno;
11,34 - zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců;
11,35 - ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.
11,36 - Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.
11,37 - Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.
11,38 - Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
11,39 - A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno,
11,40 - neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.
12,1 - Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
12,2 - s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.
12,3 - Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.
12,4 - Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.
12,5 - Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
12,6 - Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´
12,7 - Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
12,8 - Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
12,9 - Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
12,10 - A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
12,11 - Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
12,12 - `Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena´
12,13 - a `vykročte jistým krokem´, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.
12,14 - Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
12,15 - Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.
12,16 - Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.
12,17 - Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
12,18 - Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před `hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří,
12,19 - zvukem polnice a před hlasem Božích slov´, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni.
12,20 - Nemohli totiž snést slova výstrahy: `Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.´
12,21 - Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: `Třesu se hrůzou a děsem.´
12,22 - Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů
12,23 - a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,
12,24 - a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.
12,25 - Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.
12,26 - Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: `Ještě jednou otřesu´ nejen `zemí´, nýbrž i `nebem´.
12,27 - Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.
12,28 - Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.
12,29 - Vždyť `náš Bůh je oheň stravující´.
13,1 - Bratrská láska ať trvá;
13,2 - s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.
13,3 - Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.
13,4 - Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.
13,5 - Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´
13,6 - Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´
13,7 - Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!
13,8 - Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.
13,9 - Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.
13,10 - Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku.
13,11 - Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami.
13,12 - Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.
13,13 - Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu.
13,14 - Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.
13,15 - Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.
13,16 - Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.
13,17 - Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.
13,18 - Modlete se za nás. Jsme sice jisti svým dobrým svědomím, neboť se snažíme jednat tak, aby nám nemohli nic vytknout;
13,19 - a přece vás důtklivě prosím, modlete se za mne, abych vám byl co nejdříve zase navrácen.
13,20 - A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,
13,21 - nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
13,22 - Prosím vás, bratří, přijměte toto slovo napomenutí; píšu vám jen krátce.
13,23 - Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě. Přijde-li sem brzo, navštívím vás s ním.
13,24 - Pozdravujte všecky své představené i všecky bratry. Pozdravují vás bratří z Itálie.
13,25 - Milost se všemi vámi!

předchozí | další

Filemonovi | Jakubův

...