Setník

Ježíš uzdravoval na dalších místech. V Kafarnaum uzdravil sluhu římského setníka, v Naim zastavil pohřební průvod a vzkřísil jediného syna vdovy.

„Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvě­říte," (J 4,48) řekl Ježíš královskému služebníkovi, který ho prosil o uzdra­vení svého syna. Ježíše mrzelo, že jeho vlastní národ žádá vnější znamení jeho mesiášství. Znovu a znovu žasl nad je­jich nedůvěrou. Obdivoval však víru set­níka, který za ním přišel. Ten o Spasite­lově moci nepochyboval. Dokonce ho ani nežádal, aby přišel učinit zázrak osobně. Prosil: „Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven." (Mt 8,8)

Setníkův sluha ochrnul a umíral. Slu­hové Římanů byli otroci. Jejich páni je kupovali a prodávali na tržištích. Poni­žovali je a krutě s nimi zacházeli. Set­ník byl však ke svému sluhovi laskavý a velmi si přál, aby se uzdravil. Věřil, že Ježíš mu může pomoci. Sám Spasitele nikdy neviděl, ale to, co o něm slyšel, v něm probudilo víru. Tento Říman byl přesvědčen, že náboženství Židů je i přes svůj formalismus lepší než jeho. Překo­nal přehradu národnostních předsudků a nenávisti, která oddělovala vládnoucí národ od podrobeného. Projevil úctu k židovské bohoslužbě a k Židům se choval laskavě jako k Božímu lidu. Sly­šel o Kristově učení a nalezl v něm to, co uspokojilo jeho duchovní potřeby. Celou svou duší přijímal Spasitelova slo­va. Sám se však k Ježíši neodvážil při­blížit. Obrátil se na židovské starší, aby požádali o uzdravení jeho služebníka. Ti přece velkého Učitele znali a setník si myslel, že budou vědět, jak získat je­ho přízeň.

Když Ježíš vstoupil do Kafarnaum, přišli k němu starší, řekli mu o setníko­vi a „snažně ho prosili: Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagogu nám vystavěl.'" (L 7,4.5)

Ježíš se okamžitě vydal do setníkova domu. Mohl však jít jen pomalu, proto­že se na něho tlačil zástup. Zpráva o tom, že je na cestě, byla rychlejší. Set­ník se necítil být hoden setkání s Ježí­šem, a proto mu poslal vzkaz: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu." (L 7,6) Spa­sitel však pokračoval v cestě. Setník se nakonec odhodlal k němu přiblížit a vzkaz doplnil: „Proto jsem se ani neod­vážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá." ( L 7,7.8) Stejně jako já představuji moc Říma a vojáci uzná­vají moji nadřazenost, představuješ ty moc nekonečného Boha a všechno stvoření tě poslouchá. Můžeš přikázat nemoci, aby ustoupila, a ona ustoupí. Můžeš svolat své nebeské posly a oni vrátí nemocnému zdraví a sílu. Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.

„Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrá­til se k zástupu, který ho následoval, a řekl: 'Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.'" (L 7,9) Set­níkovi potom přikázal: „'Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.' A v tu hodinu se sluha uzdravil." (Mt 8,13)

Ukázalo se, že židovští starší, kteří se u Ježíše za setníka přimlouvali, byli du­chu evangelia velmi vzdáleni. Nechá­pali, že na Boží milost si nemůžeme dě­lat žádný nárok a že nám jim Pán udělí pouze tehdy, když uznáme, že ji nutně potřebujeme. Ve svém pokrytectví do­poručili setníka proto, že projevil pří­zeň „jejich národu". Setník však sám o sobě řekl: „Nejsem hoden." Kristova milost se dotkla jeho srdce. Uvědomo­val si svoji nedostatečnost, a přesto se odvážil požádat o pomoc. Nespoléhal na vlastní dobrotu. Svoji prosbu odů­vodnil jen tím, že nutně potřebuje po­moc. Vírou se upnul ke Kristu. Kristus pro něho nebyl jen mužem, který koná zázraky, ale přítelem a Spasitelem lid­stva.

Tak může přijít ke Kristu každý hříš­ník. „On nás zachránil ne pro spraved­livé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování." (Tt 3,5) Až ti satan bude říkat, že jsi hříšný a nemůžeš doufat v Boží požehnání, řekni mu, že Kristus přišel na svět proto, aby hříšné zachránil. Nemáme nic, čím bychom si mohli zasloužit Boží milost. Vždy se však můžeme odvolat na svoji naprostou bezmocnost a na naléhavou potřebu jeho vykupitelské moci. Až se přesta­neme spoléhat sami na sebe, můžeme pohlédnout na golgotský kříž a říci: „Co ti mohu, Pane, dát? Jen u tvého kří­že lkát."

Židé se od dětství učili o poslání Me­siáše. Znali inspirované výroky patriar­chů a proroků i symboliku obětní služ­by. Nedbali však na poznané světlo, a proto neviděli v Ježíši nic, po čem by měli toužit. Setník se narodil jako po­han, byl vychován v modlářském pro­středí císařského Říma a vycvičen jako voják. Zdálo by se, že vlivem výchovy a okolí mu bude duchovní život napros­to cizí. Židé navíc odrazovali od nábo­ženství svým fanatismem a Římané ji­mi hluboce pohrdali. Přesto tento muž pochopil pravdu, kterou Abrahamovi potomci ve své zaslepenosti nepozna­li. Nečekal, až Židé přijmou Ježíše, kte­rý se prohlašoval za jejich Mesiáše. Když ho osvítilo „světlo, které osvěcuje kaž­dého člověka" (J 1,9), spatřil, i když jen zastřeně, slávu Božího Syna.

Pro Ježíše to bylo první ovoce díla, které mělo evangelium vykonat mezi pohany. S radostí si představoval, jak se lidé všech národů shromáždí v jeho království. S hlubokým zármutkem vy­líčil Židům důsledky odmítnutí jeho milosti: „Pravím vám, že mnozí od výcho­du i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v krá­lovství nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 8,11.12) Žel, že i v dnešní době si mnoho lidí připra­vuje stejné zklamání. Mnozí žijí v křes­ťanských zemích a pohrdají světlem, kte­ré na ně svítí, zatímco lidé z pohanských oblastí přijímají Boží milost.

VZKŘÍŠENÍ SYNA VDOVY Z NAIM

Na náhorní planině, asi třicet kilomet­rů od Kafarnaum, leží městečko Naim. Má krásný výhled na rozlehlou Jezreelskou pláň. Právě tam Ježíš směřoval. Šli s ním i učedníci a další lidé. Celou ces­tu za ním přicházeli ti, kdo toužili po jeho laskavých a soucitných slovech, a přinášeli nemocné, aby je uzdravil. Všichni doufali, že se Ježíš, který má tak obdivuhodnou moc, prohlásí za izraelského krále. Tlačily se na něho zá­stupy lidí a s radostí a očekáváním ho následovaly po kamenité stezce až k brá­nám náhorního městečka.

Když přišli blíže, viděli, jak z měst­ských bran vychází pohřební průvod. Pomalu a smutně se ubíral k připrave­nému hrobu. Vpředu nesli na odkry­tých márách mrtvého a kolem něho šel zástup truchlících. Hlasitě naříkali. Zdálo se, že mrtvého přišlo vyprovodit celé město. Jako by mu všichni chtěli vyjádřit úctu a projevit pozůstalým sou­strast.

Pohled na ně vzbuzoval soucit. Ze­snulý byl jediným synem vdovy. Opuště­ná truchlící matka doprovázela k hro­bu syna, který byl její jedinou pozem­skou oporou a útěchou. „Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto." (L 7,13) Žena pro slzy ani neviděla, a proto si Ježíše ne­všimla. On k ní však přistoupil a tiše řekl: „Neplač!" Ježíš se chystal promě­nit její zármutek v radost, přesto však cítil potřebu vyjádřit jí svůj soucit.

„Přistoupil k márám a dotkl se jich." (L 7,14) Ježíš se nemohl poskvrnit ani dotykem mrtvého. Nosiči se zastavili, nářek truchlících ustal. Oba zástupy se shromáždily okolo mrtvého a doufaly v nemožné. Byl mezi nimi ten, který uzdravoval z nemocí a vyháněl démo­ny. Má však moc i nad smrtí?

Ježíš zvučným a rozhodným hlasem řekl: „Chlapče,pravím ti, vstaň!" (L 7,14) Jeho hlas pronikl k sluchu mrtvého. Mladík otevřel oči. Ježíš ho vzal za ruku a zvedl ho. Chlapec pohlédl na uplaka­nou matku a pak se dlouze a radostně objímali. Zástup oněměl úžasem. „Všech se zmocnila bázeň." (L 7,16) Strnuli a chvíli tiše stáli, jako by byli v přítomnosti samého Boha. Potom „oslavovali Boha a říkali: 'Veliký prorok povstal mezi námi' a 'Bůh navštívil svůj liď" (L 7,16). Pohřební průvod se vrátil do Naim jako vítězoslavný zástup. „A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Jud­sku a po všem okolí." (L 7,17)

Ježíš stál při truchlící matce u brány města Naim a je i dnes s každým, kdo pláče nad hrobem svých blízkých. Cítí s námi v našem žalu. Jeho srdce se ne­mění, je stále plné lásky a soucitu. Jeho slovo, které povolalo k životu mrtvého mládence z Naim, má v dnešní době stejnou moc jako tehdy. Říká: „Je mi dá­na veškerá moc na nebi i na zemi." (Mt 28,18) Čas tuto moc nijak neoslabil a ne­přetržité působení Kristovy milosti ji nevyčerpalo. Pro každého, kdo v něho věří, je stále živým Spasitelem.

Ježíš vrátil matce syna, a tak promě­nil její zármutek v radost. Probudil ho však jen do pozemského života, ve kte­rém musel znovu snášet bolesti, tvrdě pracovat, čelit různým nebezpečím a na­konec stejně podlehnout smrti. Ježíš však utěšuje náš smutek nad ztrátou blíz­kých poselstvím o nekonečné naději: „Já jsem... ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu." „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci to­ho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v ot­roctví." (Zj 1,18; Žd 2,14.15)

Satan nemůže držet ve své moci mrt­vé, které Boží Syn probouzí k životu. Nemůže udržet v duchovní smrti niko­ho, kdo vírou přijímá Kristovo mocné slovo. Všem hříšníkům Bůh říká: „Pro­buď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých." (Ef 5,14) Jeho slovo je věčný život. Jako kdy­si dalo Boží slovo prvnímu člověku ži­vot, dává jej i dnes nám. Jako Kristova slova: „Chlapče, pravím ti, vstaň!" vzkří­sila mládence z Naim, tak slova: „Vstaň z mrtvých" (L 7,14; Ef 5,14) znamenají život pro každého, kdo je přijímá. Bůh „nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna" (Ko 1,13). To vše nám nabízí ve svém slově. Přijmeme-li je, jsme vysvobozeni.

„Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, ob­živí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." „Zazní povel, hlas arch­anděla a zvuk Boží polnice, sám Pán se­stoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pá­nu. A pak už navždy budeme s Pánem." (Ř 8,11; 1 Te 4,16.17) Těmito slovy se máme navzájem potěšovat.

 

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen
Page generated in 1.3881 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál