Ježíš a děti

Ježíš měl k dětem velmi pěkný vztah. Vážil si jejich upřímnosti a dával je za vzor všem lidem.

Ježíš měl vždycky rád děti. Těšila ho je­jich přítulnost a upřímná, bezprostřed­ní láska. Vděčnost a chvála z jejich úst mu zněly jako hudba a povzbuzovaly jej, když byl vyčerpán ze styku se lsti­vými a pokryteckými lidmi. Svou laskavostí, vlídností a přívětivostí si Spasitel získával důvěru a lásku dětí všude, kam přišel.

Židé měli ve zvyku přivádět své děti k některému z rabínů, aby na ně vložil ruce a požehnal jim. Ježíšovi učedníci však byli přesvědčeni, že Spasitelovo dílo je příliš významné, než aby mohl být takto vyrušován. Když k němu mat­ky s dětmi přicházely, dívali se na ně učedníci se značnou nelibostí. Mysleli si, že děti jsou ještě malé na to, aby moh­ly mít ze setkání s Ježíšem nějaký uži­tek, a že ani Ježíše jejich přítomnost ne­těší. Spasitele však spíše znepokojoval postoj učedníků. Chápal starosti a tíhu zodpovědnosti žen, které chtěly vycho­vávat svoje děti podle Božího slova. Slyšel jejich modlitby a sám je k sobě přivolával.

Jedna matka se vydala se svým dítě­tem za Ježíšem. Cestou potkala soused­ku a řekla jí, kam jde a proč. Sousedka také chtěla, aby Ježíš jejím dětem po­žehnal. Nakonec se k nim připojily ješ­tě další ženy se svými potomky. Někte­ré děti byly už odrostlejší. Když matky s ostychem a slzami v očích přednáše­ly svoji prosbu, Ježíš je s porozuměním vyslechl. Čekal však, jak se k nim zacho­vají učedníci. Ti je posílali pryč. Domní­vali se, že Mistrovi pomohou, ale on jim ukázal, jak se mýlí: „Nechtě děti a ne­braňte jim jít ke mně; neboť takovým pa­tří království nebeské." (Mt 19,14) Bral děti do náručí, vkládal na ně ruce a dá­val jim požehnání, pro které si přišly.

Matky měly velikou radost. Kristova slova je posílila a povzbudila. Vrátily se domů a s novou chutí se pouštěly do plnění každodenních povinností. S na­dějí pečovaly o své děti. Dnešní matky by měly přijímat Ježíšova slova se stejnou vírou. Kristus je i dnes stejně sku­tečným osobním Spasitelem, jako byl v době svého života na zemi. Dnešním matkám pomáhá stejně jako kdysi těm, jejichž děti bral v Judsku do náručí. Naše děti vykoupil svou krví tak jako jejich.

Ježíš zná tíhu starostí každé matky a cítí s ní. Sám poznal, jak jeho matka zápasila s chudobou a nedostatkem. Podnikl dalekou cestu, aby pomohl ztrá­pené kananejské ženě, a je připraven pomoci i dnešním matkám. Má pochopení pro všechno jejich trápení. Vdově z Naim vrátil jediného syna a na svoji matku nezapomněl ani ve smrtelném zápase na kříži. I dnes chce utišit každý zármutek a pomoci v každé tísni.

Matky by měly se všemi svými pro­blémy přicházet za Ježíšem. U něho na­jdou milost, která jim pomůže při vý­chově dětí. Každá matka, jež chce složit své břemeno k Spasitelovým nohám, má k němu otevřené dveře. Ježíš kdysi řekl: „Nechtě děti a nebraňte jim jít ke mně." I dnes zve matky, aby k němu přiváděly své děti, a chce jim žehnat. I malé dítě může v náručí věřící matky, která se za ně modlí, spočívat ve stínu Všemohoucího. Jan Křtitel byl naplněn Duchem svatým od svého narození. Po­kud i my budeme žít ve společenství s Bohem, můžeme doufat, že Boží Duch bude usměrňovat naše maličké od prv­ních chvil jejich života.

Ježíš viděl v dětech, kterým žehnal, muže a ženy, dědice své milosti a obyva­tele svého království. V některých spatřoval učedníky, kteří budou trpět pro jeho jméno. Věděl, že děti jej budou po­slouchat a přijímat jako svého Vykupi­tele mnohem ochotněji než dospělí, kte­ří bývají často zatíženi světskými zájmy a zatvrzelí. Když je učil, přibližoval se jim tak, aby mu rozuměli. Majestát ne­bes ochotně odpovídal na jejich otáz­ky a přizpůsoboval svá naučení jejich věku. Zaséval do jejich mysli semena pravdy, která jednou vzklíčí a přinesou ovoce pro věčný život.

SPRÁVNÝ PŘÍSTUP K DĚTEM

Dodnes platí, že děti přijímají poselství evangelia nejochotněji. Jejich srdce jsou otevřená Božímu vlivu a vše, co se naučí, si velmi dobře pamatují. I malé děti mohou být křesťany. Mají zkuše­nosti přiměřené svému věku. Potřebují duchovní vzdělání a rodiče by jim mě­li všemožně pomáhat, aby se jejich po­vaha utvářela podle vzoru Ježíšovy povahy.

Měli by ve svých dětech vidět mladší členy Boží rodiny, kteří byli svěřeni do jejich péče a které mají vychovat pro nebesa. Vše, co jsme se od Ježíše nauči­li, bychom měli předat svým dětem. Pod­le jejich schopností bychom je postup­ně měli seznamovat s krásou nebes­kých zásad. Náš domov se tak stane školou. Hlavním učitelem bude Kristus a my budeme jeho pomocníky.

Chceme-li svým dětem pomoci, aby se obrátily, nemůžeme očekávat, že se u nich projeví nějaké náhlé a bouřlivé poznání vlastní hříšnosti. Rovněž není důležité vědět, kdy přesně se obrátily. Veďme je k tomu, aby své hříchy vyznávaly Ježíši, prosily jej o odpuštění, věřily, že jim odpouští a přijímá je stejně, jako přijímal děti v době, kdy žil na zemi.

Pokud matka učí své děti, aby ji po­slouchaly z lásky, učí je základům křes­ťanského života. Matčina láska předsta­vuje dětem Kristovu lásku a děti, které poslouchají svoji matku a důvěřují jí, se učí důvěřovat Spasiteli a poslouchat jej.

Ježíš byl vzorem pro děti i příkla­dem pro otce. Mluvil z Božího pověření a jeho slovo mělo moc. Přesto ve styku s hrubými a prchlivými lidmi nepouží­val žádné nevlídné či nezdvořilé výra­zy. Kristova milost probouzí v člověku nebeskou důstojnost a zdvořilost. Zu­šlechťuje a zjemňuje hrubé, nezdvořilé a nevlídné způsoby. Vede rodiče k to­mu, aby se svými dětmi zacházeli jako s rozumnými bytostmi - tak, jak by sa­mi chtěli, aby se jednalo s nimi.

Rodiče, všímejte si při výchově svých dětí poučení, která nám Bůh zanechal v přírodě. Co uděláte, když budete chtít vypěstovat karafiát, růži nebo lilii? Ze­ptáte se zahradníka, jak to dělá, že kaž­dá větévka, každý lístek tak krásně a sou­měrně roste. Řekne vám, že s květinami se musí zacházet jemně a nesmí se po­užívat žádné násilí, jinak by se jejich křehké výhonky poškodily. Potřebují něžnou a vytrvalou péči. Zahradník za­vlažuje půdu a chrání rostliny před sil­ným větrem i spalujícím sluncem. Díky Bohu potom rostou a nádherně kvetou. Při výchově dětí se řiďte příkladem za­hradníka. Pozornou a laskavou péčí usi­lujte o to, aby se jejich povaha utvářela podle vzoru Kristovy povahy.

Povzbuzujte děti v lásce k Bohu i k so­bě navzájem. Příčina časté zatvrzelosti lidí v dnešním světě spočívá v tom, že opravdová láska je považována za sla­bost. Lidé se jí brání a snaží se ji udusit. Lepší stránka jejich povahy byla potlačena již v dětství, a pokud světlo Boží lásky nerozehřeje jejich chladné sobec­tví, budou navždy nešťastní. Pokud chce­me, aby naše děti byly laskavé jako Ježíš a projevovaly svému okolí stejný sou­cit a pochopení jako andělé nám, mu­síme v nich povzbuzovat jejich přiro­zenou dětskou něžnost a lásku.

Učte děti, aby viděly v přírodě Kris­tovo dílo. Choďte s nimi ven, ukazujte jim stromy, zahradu a veďte je k tomu, aby v každém díle stvoření poznávaly výraz Boží lásky. Vysvětlete jim, že Bůh určil zákony, které vládnou všemu ži­vému. I nám dal zákony, abychom moh­li radostně a štastně žít. Neunavujte je dlouhými modlitbami a nudnými vý­klady, ale na příkladech z přírody je uč­te poslušnosti Božího zákona.

Pokud si získáte jejich důvěru a oni ve vás uvidí Kristovy následovníky, ne­bude těžké jim vysvětlit, jak velikou láskou nás Bůh miluje. Až jim budete objasňovat pravdu o spasení a sezna­movat je s Ježíšem jako jejich osobním Spasitelem, budou vám pomáhat Boží andělé. Bůh vám bude žehnat svou mi­lostí, abyste v dětech vzbudili zájem o životní příběh betlémského Dítěte, jediné skutečné naděje světa.

NEBRAŇTE JIM!

Když Ježíš napomínal učedníky, aby dětem nebránili a dovolili jim k němu přicházet, mluvil i ke svým budoucím následovníkům - k církevním činite­lům, kazatelům, pomocníkům a všem ostatním křesťanům. Ježíš zve děti k so­bě a žádá nás, abychom je k němu ne­chali jít. Jako by říkal: Děti přijdou, po­kud jim v tom nebudete bránit.

Dávejte si pozor, abyste svým ne­křesťanským jednáním nevyvolávali v lidech zkreslenou představu o Kristu. Nebraňte dětem svou chladností a ne­vlídností jít za Ježíšem. Nedopusťte, aby získaly dojem, že se jim v nebi nemůže líbit, pokud tam budete vy. Nemluvte o náboženství jako o něčem, co děti ne­mohou pochopit. Nechovejte se tak, jako byste ani nečekali, že v dětství Krista přijmou. Nevyvolávejte v nich falešnou představu o tom, že Kristovo náboženství je smutné a že na cestě ke Spasiteli se člověk musí vzdát všech radostí ži­vota.

Spolupracujte s Duchem svatým, kte­rý na děti působí. Říkejte jim, že Spasitel je zve k sobě a nic mu neudělá větší ra­dost, než když se mu odevzdají již ve svém dětském věku.

Spasitel se ve své nekonečné lásce stará o všechny, které svou krví vykou­pil. Má na ně právo pro svoji lásku. Nesmírně po nich touží. Miluje nejen děti dobře vychované, ale i ty, které zdědily špatné povahové vlastnosti. Mnozí rodi­če si svoji zodpovědnost za nedostatky v povaze svých dětí ani neuvědomují. Nejsou dost laskaví a moudří, aby se za­bývali problémy svých chybujících dětí, které jsou díky jejich výchově právě ta­kové, jaké jsou. Ježíši je však těchto dětí líto. Zná příčinu jejich jednání.

Křesťan může spolupracovat s Kris­tem a přivádět tyto děti ke Spasiteli. Rozumně a ohleduplně je může získá­vat, povzbuzovat a předávat jim nadě­ji. Z Kristovy milosti se potom možná dočká změny v jejich povaze a bude moci říci: „Takovým patří království nebeské."

 

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen
Page generated in 1.2489 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál